Zdravotní pojišťovny ovládnou oligarchové a cizinci, navrhuje Sněmovna. Zákon zbaví seniory a zaměstnance práva volit.

Zdravotní pojišťovny

Poslanci v prvním čtení schválili novelu zákona o zdravotních pojišťovnách z pera Ministerstva zdravotnictví, která zruší právo pojištěnců volit do orgánů zdravotních pojišťoven. Právo volit a tedy ovládat zaměstnanecké zdravotní pojišťovny mají podle této novely získat oligarchové, zahraniční finanční skupiny a manažeři polostátních podniků. Občané ztratí další díl kontroly nad miliardami, které do zdravotnictví povinně platí.

Od vzoru prvorepublikových či rakousko-německých zdravotních pojišťoven, převzatého po Listopadu, se posuneme kamsi na Slovensko po kauze Gorila. Zajímavý dárek k výročí revoluce.

„Klidně si kandiduj, ale velcí kluci si zvolí koho chtějí”

Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že nový volební systém bude transparentnější a výrazně spravedlivější. To je lež. Novela sice umožňuje kandidovat skoro každému – stačí podpora 50 podpisů – ale pojištěnce zcela zbavuje veledůležitého práva volit. Volit budou moci nově výhradně podniky, které odvedly samy nebo společně s jinými aspoň 0,4% celkového příjmu pojišťovny. To je mnohamilionová částka, volební právo se tak bude týkat jen podniků s tisíci zaměstnanci. Pozor – to neznamená, že by volili tito zaměstnanci. Novela je napsaná tak, že volit budou manažeři těchto podniků. Zaměstnance vidí pan ministr jako pouhé „wage-slaves”, kteří si mají nechat strhnout ze mzdy peníze na zdravsoc a nepátrat, co se s nimi stane.

Nejtlustší kapři budou volit porybného

Pro pojištěnce i pacienty je životně důležité vědět, kdo získá skrz volby nově kontrolu nad jednotlivými pojišťovnami. Výsledek voleb ovlivní, kterým lékařům dá pojišťovna smlouvu, kterým nemocnicím zaplatí dobře nebo špatně, jak ochotně schválí pacientovi nákladný lék. Ministerstvo důsledně odmítá sdělit, které konkrétní podniky podle návrhu zákona dosáhnou na právo volit, prý to ani neví; to je buď lež nebo velká ostuda. Podle informací od některých pojišťoven, které na žádost sdělily objemy odvodů, lze říci, že volit do našich pojišťoven budou v zásadě tři skupiny:

  1. „Cizáci” – velcí zaměstnavatelé typu bank, telefonních operátorů nebo obchodních řetězců, vlastnění veskrze ze zahraničí. Vzniká otázka, proč by měli namísto českých občanů-zaměstnanců o českých veřejných penězích, určených na léčbu českých pacientů, rozhodovat bankéři a manažeři z Londýna či z Bruselu. Alespoň ale nebudou v konfliktu zájmů jako další dvě skupiny.
  2. „Oligarchové” – velcí zaměstnavatelé typu hutí, oceláren a v neposlední řadě Agrofertu. Problém je, že tyto podniky jsou majetkově propojeny s poskytovateli péče, takže skrz pojišťovny by hradily péči „sami sobě”. V případě oceláře Chrenka jde o řetězec nemocnic AGEL, v případě premiéra Babiše jde o síť klinik reprodukční medicíny a dalších zdravotnických zařízení. To je nežádoucí posun směrem k „slovenskej reformě”. Tam ta samá finanční skupina kontroluje jak významnou zdravotní pojišťovnu, tak poskytovatele péče.
  3. Stát a státní podniky – jde o zaměstnavatele typu České pošty, policie nebo armády. Problém je, že manažeři těchto institucí nemají přímý zájem na provozu pojišťoven. Takže buď právo volby nevyužijí, nebo volební právo do pojišťoven „prodají” za něco jiného po dohodě s resortními ministry. Zde pozor – významným zaměstnavatelem jsou také státní nemocnice (Motol, VFN, FN Brno), jejichž ředitelé mají na volbách do pojišťoven enormní zájem. Kapři si zvolí porybného.

Než toto, snad raději zaměstnanecké zdravotní pojišťovny spojme s VZP, jejíž Správní rada je nominována Vládou a Parlamentem. To sice není ideální, ale uspoří se na provozu a občanům zůstane skrz Parlament nad penězi ze zdravotního pojištění aspoň nepřímá kontrola.

O co jde?

Tzv. zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, tedy všechny kromě VZP, jsou veřejné instituce s obratem 130 miliard ročně. Každý z nás, kdo chodí do práce, jim povinně přispívá, buďto přímo skrz odvod zdravotního pojištění, nebo skrz daňový systém. Zaměstnanecké pojišťovny vznikly v roce 1993, vzorem byly „krankenkasy” v Německu, v Rakousku či z časů první republiky. Převzato bylo i pravidlo samosprávy, tedy že správní a dozorčí rady pojišťoven volí jejich pojištěnci a zaměstnavatelé. V roce 2006 ale Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádně křivou volební vyhlášku. Ta v rozporu se zákonem umožnila volit jen těm, kteří odvedli víc než půl procenta celkových odvodů pojišťovně. Lidově řečeno, jen „velkým klukům z byznysu” a státním podnikům ovládaným politiky.

Ministerstvo zdravotnictví ČR

To nemohlo dopadnout jinak než špatně, výčet případů korupce a průšvihů by vydal na knihu. Nejhorší ale bylo, že řízení pojišťoven bylo odtrženo od zájmů občanů a pojištěnců, kteří to celé platí. V roce 2015 tuto vyhlášku napadla před Ústavním soudem skupina senátorů. Mj. z klubu ANO, a soud ji v roce 2018 dle očekávání zrušil. Ale kdo se těšil na svobodné volby, těšil se marně. Ministr Vojtěch sepsal novelu zákona, ve které  se volební právo pojištěnců natvrdo ruší. Právo volit a tedy kontrolu nad pojišťovnami si zachovají ti, kteří ji měli podle protiústavní vyhlášky.

Tip na článek: Pojišťovny chtějí investovat 10 miliard do dostupného bydlení a sociálních služeb místo zdanění s dopadem na klienty

KOMENTÁŘE

Napište komentář
Zde napište Vaše jméno

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.